Fotografická konference v Palm Springs!

V roce 2017 se uskutečnila v Palm Springs první konference fotografů, kterou pořádala Sue Bryce education. Když jsem se dozvěděla, že se toto stane, na chvíli jsem přestala dýchat.

V hlavě se mi honilo spoustu myšlenek, strachů a touhy se toho zúčastnit. No prostě chaos. Nevím, jak vy, ale já mám obrovský strach pokaždé, když chci zkusit něco nového, co jsem ještě nedělala. Mám pocit, že se mi každý bude smát. Přece to neumím, budu vypadat jako podvodník.

Naše školy mají úžasnou vlastnost v nás vyvolat dojem, že nejsme dost dobří

Jenže to, co se mi líbí na skupině kolem Sue Bryce bylo poselství, že jsme všichni studenti, jen na různých úrovních. Ztrapňování a souzení, jak jsme zvyklí z našich škol, se tu nekoná. Naopak, chyby jsou vítány jako zdroj poučení a cesty k sobě.

Takže touha to zažít byla silnější, já jsem sedla k počítači ve správný čas a když se spustil prodej vstupenek, klikala jsem jako o život, abych nakonec úspěšně svůj vytoužený lupen koupila. Juchůůůů:)


Pak nastala série dalších strachů, bloků a všemožných překážek v mé hlavě. Jak tam doletím? Jak tam dojedu? Kde seženu ubytování? Co když to bude tak odporně odborné, že s pláčem uteču domů? Já bláhová…

Nejsem typ cestovatelky, která se prostě sbalí a sama odletí na dobrodružnou výpravu na druhý konec světa. Jsem tvor společenský, nemám problém se zeptat, ale žaludek se mi obrací, pokud vím, že na to budu sama. Za ty roky manželství jsem si zvykla cestovat se svým úžasným mužem, který nosí navigaci v hlavě.


Nevím, jak to dělá, ale pokaždé najde cestu ven nebo zpět domů. Já jsem ztracená, pokud se na neznámém místě otočím třikrát dokola. Když mám určit směr, kterým se vydat, v devadesáti devíti případech ze sta jdu na špatnou stranu.

V Americe jsem byla poprvé v roce 2012 s manželem a kamarády v New Yorku a byl to zážitek na celý život v tom nejlepším slova smyslu. Já jsem zařizovala mluvení a manžel orientaci, takže jsme si NY užili se vší parádou a dodnes na ten výlet ráda vzpomínám.

Klacky pod nohama pro každého

Ale teď jsem měla letět sama. Nervy jsem měla na pochodu z několika věcí. To, že v Londýně zvládnu přestoupit na linku do Los Angeles, to jsem si docela věřila. Ale jak se z LA dostanu do cca 3 hodiny vzdáleného Palm Springs, to jsem netušila. A taky jsem za to nechtěla utratit stovky dolarů.


Nakonec jsem se rozhodla konat. Nebyla jsem líná napsat jedné Američance, kterou jsem potkala na jednodenním semináři v Londýně, zda by se mnou nesdílela pokoj v Palm Springs a oslovila jsem intuitivně jednu českou fotografku, kterou jsem našla, když jsem pročítala komentáře na Facebooku ohledně plánované konference.

Cestu do Ameriky jsem absolvovala sama, na letišti v LA jsem 5 hodin čekala na někoho, koho jsem v životě neviděla a pokoj jsem sdílela se třemi různými ženami, které jsem vůbec neznala.


Dobrodružné bylo jet autem z půjčovny z Los Angeles do Palm Springs. Tři ženy s navigací…a dojely jsme. Po 24 hodinách beze spánku, plných stresu, jsme v noci zaparkovaly u hotelu v Palm Springs, abychom vzbudily na pokoji tu americkou fotografku (přiletěla mnohem dříve), kterou ani holky nikdy předtím neviděly. Zlobila se? Ne.

Dnes jsem bohatší

Ve výsledku jsem o tři kamarádky bohatší, o tři kamarádky šťastnější a o tři kamarádky moudřejší. Už totiž chápu, že tohle se mělo stát. Že jsem dostala odměnu za to, že jsem se nevzdala, překonala svoje strachy a bloky a oslovila cizí lidi.

Nejen, že se mi nikdo nevysmál, ale nakonec mi tyhle tři ženy změnily život zcela zásadním způsobem. Posunuly moje vnímání, rozdupaly moje bloky a roztrhaly moje strachy na cáry.  A nikdy by se to nestalo, kdybych uposlechla svá stará přesvědčení, že nejsem dost dobrá, abych někoho oslovila.

Ten necelý týden, který jsme strávily společně na konferenci, obrátil můj svět vzhůru nohama. Naučila jsem se toho spoustu o fotografii, o fotografech a o lidech vůbec. A nejen to. Naučila jsem se toho hodně o sobě. A o tom, že strach má opravdu velké oči a je nutné ho vykázat do patřičných mezí. Nezmizí asi nikdy, ale nesmí nás ochromovat. Bránit nám v růstu.


Strach je jako květináč. A my máme tu výhodu, že když chceme, můžeme se přesadit do většího a zase kousek povyrůst. Možná, že ten květináč nikdy nepraskne jen naší silou, ale existují lidé, co nám pomohou ho rozbít.


A konference? Brečela jsem každý den, protože ten zážitek byl silný. Uvědomila jsem si, jakou mají fotky moc. Jaké příběhy obsahují. Jaké emoce dokáží vyvolat. Jaké to je, když v rukách držíte fotografii někoho, koho jste ztratili a fotka je to jediné, co vám zbylo.

Jak skrze fotky lze najít útěchu, inspiraci, porozumění sama sobě a začít se vidět jinak. Očima někoho jiného.

Naučila jsem se další způsoby svícení portrétu, prošla jsem tréninkem komunikace s modelem od Petera Hurleyho, teorií tělesných typů od Michele Celentano i inspirativním workshopem s Kelly Brown ohledně tvoření vlastních fotografických projektů.

Byly to tři dny plné úžasu, studia a inspirace. Nikdo tam nebyl sám. Ti, co jeli na konferenci a nikoho tam neznali, dostali při příjezdu malou červenou stužku, kterou měli nosit a tím říct, že tady nikoho neznají. Sue všem napsala: Nikdo s červenou stuhou nebude stát sám. Nebo sedět na obědě sám. Když někoho takového uvidíte, oslovte ho.

A tak to bylo. Na konci konference už nikdo červenou stužku neměl

Zní to jako americký sen? Jako pohádka? Možná, že ano. Ale takhle to doopravdy bylo. Od té doby jsem na konferenci nebyla, ale pevně věřím, že se tam zase vrátím. Poznám další fotografy ze všech koutů světa, načerpám inspiraci a překonám další bloky, které zase vyplavou.

Je to pokaždé stejné. Dostáváme v životě výzvy, dostáváme se do nepohodlných situací a není to lehké. A je na nás, zda se rozhodneme zabojovat a možná vyhrát nebo se na to vykašleme a nezmění se nic.

Jaké výzvy jste ve svých životech přijali vy a kam vás posunuly? Budu ráda, když se podělíte o své příběhy:)

 

 

 

 

 

Jsem portrétní fotografka a posledních 5 let se specializuji na focení žen. Pomáhám jim vidět se optikou lidí zvenčí, překonávat osobní bloky a tím měnit jejich pohled na sebe sama. Věřím, že každá z nás si zaslouží vidět svoji krásu a jedinečnost. Můj příběh si přečtěte zde>>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.