Nespokojený klient. Ego, klid:)

Někdy se to stane. Klient se objedná, my nafotíme a už to jede…, kdy si vyberete fotky k úpravě? Už je to měsíc, tak máme vybráno? Upravíme, snažíme se, poklona paní,…cena je xxx. Ale pak nám přijde odpověď, že fotky nejsou takové, jaké měly být a že je klient/ka nespokojen/á.

Upravte mi ještě ty vrásky kolem očí, dotáhnete mi ten make-up a můžete mi zhubnout to břicho? A oči mám nějak „šejdrem“…No a vyměnit barvu trička, protože vy jste mi sice říkala, že si mám vzít to světlé, ale mně se prostě červená líbí, ale na téhle fotce by to světlé asi fakt vypadalo lépe.

Jo a můžete mi to oblečení v nějakém programu jako vyžehlit? Připadá mi pomačkané…

Vy to přece nějak upravíte, ne?

No a takhle bych mohla pokračovat dál. Tohle znamená, že jsme my, fotografové, něco pohnojili. Opravdu. Určitě jsme absolvovali s klientem konzultaci? Vysvětlili vše potřebné? Co na sebe a co si určitě nebrat?

Ukázali jsme mu nějaké příklady toho, co s čím vypadá dobře? Navrhli jsme mu, aby si udělal nástěnku na Pinterestu a tu s námi pak sdílel, abychom měli představu, co se mu líbí a po čem jeho srdce prahne?

Prošli jsme ceník, aby nám potom klient neřekl, že takhle drahé to nečekal? Poslali jsme mu ho do mailu, aby se něj mohl podívat a ozvat se, pokud by měl nějaký dotaz?

Pokud jsme tohle všechno udělali, tak mě napadá, že další oblast, kde se to dá celkem slušně pokazit je, že se prostě na focení nepřipravíme. Já vím, jsme jen lidé a může se cokoliv stát, že nejsme připravení, od špatné noci s dítětem v horečkách, po naprosté zahlcení prací tak, že už nám na přípravy focení nezbývá kapacita.

A také netvrdím, že někteří lidé jsou mdlého rozumu a potřebovali by stabilní dohled statného ošetřovatele.

Jó EGO, EGO EGO…nebudu ti lhát…

Ale pokud se tohle stane, řešení je vlastně jen jedno. Podle mého názoru. PŘEFOTIT. To, co nepřefotíte (…nenafotíte znova, tak to jsou novorozenci a svatba. Jinak se dá přefotit asi všechno). Omluvte se, posypte si hlavu popelem a zamakejte, protože když klient zjistí, že vám není fuk a že nejdete jen po penězích, dost možná se nejen vrátí, ale ještě to úžasné gesto rozšíří mezi známé a tím pádem je šance na víc práce.

Nebo co třeba vrátit peníze. Cokoliv je pro každého víc vydýchatelné.

Stalo se mi teď nedávno, že jsem šla na procházku v lese se psem. Já psa na vodítku, protože nechci riskovat, že bude někoho obtěžovat olizováním a proti mě dvě paní/slečny se psem na volno. Vůbec se neobtěžovaly si psa chytit, byly si naprosto jisté, že se nic nestane, že jejich čubu ta moje nebude zajímat.

Ale ouha, čubě se ten můj mamut úplně nezdál, a tak se jí rozhodla zakousnout do krku. Naštěstí ta moje holka pochopila, že nemá cenu se prát s někým, kdo je připraven útočit a bůh ví co si řeší, takže šla okamžitě do submisivní pozice, aby té druhé feně docvaklo, že se s ní prát nebude a že už vlastně vyhrála. Ta jí pustila a my jsme mohly pokračovat v procházce bez větší újmy.

Někdy se takové situace prostě dějí.

Přijde mi to docela trefné přirovnání k tomu, že my bychom se také neměli pouštět do sporů s klientem, které jsou předem prohrané. Zeptejte se sami sebe, zda jste udělali vše, co bylo ve vašich silách. Konzultovali, vytvořili to, co jste slíbili a doručili slíbené v předem stanoveném termínu.

Pokud se začnete s klientem dohadovat (ať už podnikáte v čemkoliv), vytvoříte vlnu negace, která se ve vás usadí na dlouho a takový nespokojený klient se rád o svou nespokojenost podělí s ostatními známými. A pověst, kterou si dlouhodobě budujete, je najednou fuč.

Neztrácejte čas předem prohraným bojem. Vyřešte spor co nejdříve a ku spokojenosti klienta. Nemůžete se srovnat s tím, že on vyhrál a vy jste přitom neudělali nic špatně? Foukněte si na bebí, zadupejte na své ego a pošlete ho spát. Hádáním se o své pravdě klienta nepřesvědčíte. Nebo myslíte, že ano?

Pomáhají mi v tomhle (a naštěstí se mi to neděje moc často) 4 dohody…neberu si to osobně. Člověk, který má potřebu využít mých služeb, a pak mi nezaplatit za práci má větší problém, než já. Je to jeho pravda a já mu nedám tu moc, aby řídil moje dny, noci a myšlenky. Nádech, výdech a je klid. Ok, víc nádechů a výdechů, ale výsledek je stejný.

 

Pokoj v duši všem a dobré světlo:)

Jsem portrétní fotografka a posledních 5 let se specializuji na focení žen. Pomáhám jim vidět se optikou lidí zvenčí, překonávat osobní bloky a tím měnit jejich pohled na sebe sama. Věřím, že každá z nás si zaslouží vidět svoji krásu a jedinečnost. Můj příběh si přečtěte zde>>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.